Proč je český trh práce tam, kde je | Překvalifikovanost, nedostatek praxe a chybějící lídři
O “překvalifikovaných” a těch, co „nemají praxi“ a o lídrech, kterých je zoufale málo
Kdykoli slyším větu „Je překvalifikovaný“, mám chuť se zeptat:
„A co to vlastně znamená?“
V překladu to často není o kvalifikaci, ale o strachu manažera, že zkušenější kolega by mohl být lepší než on.
Na druhé straně stojí absolventi, kterým se zase opakuje jako mantru: „Nemáte praxi.“
A tak tu máme ztracenou generaci seniorů, kteří už nikoho nezajímají, a mladou generaci, která se nemá kde učit.
Výsledek?
Trh práce, který se sám sobě hází klacky pod nohy.
“Překvalifikovaný” = “ohrožuje mě”
Za dvacet let v HR jsem slyšela stovky důvodů, proč „ne“ kandidátovi. Ale v posledních letech je překvalifikovanost evergreenem.
Zkušený člověk s přesahem do leadershipu, komunikace i strategického myšlení by mohl být obrovským přínosem – ale ne, „toho by kolektiv nezkousl“ nebo „je moc drahý“.
Jenže co je ve skutečnosti dražší?
Mít ve firmě schopného seniora, který dokáže kultivovat tým a přinášet výsledky,
nebo každých pár měsíců znovu a znovu hledat „levnější“ lidi, kteří po čase odejdou, protože jim chybí směr, uznání i inspirace?
“Nemáte praxi” = “nechci se vám věnovat”
Stejně smutný příběh se odehrává i na druhé straně barikády.
Mladí lidé vycházejí ze škol, mají energii, nápady a chuť. Ale místo podpory slyší:
„Až budete mít zkušenosti, ozvěte se.“
Jenže kde ty zkušenosti mají nabrat, když jim je nikdo nedá příležitost získat?
Tohle není jen otázka systému.
Tohle je otázka odvahy.
Odvahy vést, učit, dávat důvěru.
Českému trhu práce chybí přirození lídři
Nedostatek lídrů není o nedostatku manažerů. Těch máme spoustu.
Ale přirozený lídr je někdo, kdo se nebojí obklopit lidmi chytřejšími než je on sám.
Kdo chápe, že síla firmy není v hierarchii, ale v synergii.
Český trh práce trpí nedůvěrou, rigidními předsudky a strachem ze ztráty pozice.
Místo aby firmy podporovaly spolupráci napříč generacemi, staví mezi lidmi bariéry.
Místo hledání potenciálu, hodnotí „vhodnost“ podle škatulek.
A přitom právě diverzita zkušeností, energií a perspektiv tvoří silné týmy.
Synergie místo strachu
Pokud chceme zdravý trh práce, musíme přestat dělit lidi na mladé a staré, zkušené a nezkušené, levné a drahé.
Musíme se naučit vidět hodnotu – ne hrozbu.
A přestat řídit firmy podle ega, ale podle smyslu.
Protože když se HR a leadership spojí ve společném cíli, když se manažer přestane bát svého týmu a začne ho rozvíjet,
nastává to, čemu říkám skutečná lidská synergie.
A právě ta dělá firmu konkurenceschopnou.
Závěrem
Český trh práce se může změnit – ale ne skrze zákony, tabulky ani KPI.
Změní se, až se změní přístup lidí uvnitř firem.
Až se přestaneme bát rozdílů a začneme je využívat jako sílu.
Ať už jste manažer, personalista nebo uchazeč – zkuste se při příštím rozhovoru neptat:
„Hodí se mi do škatulky?“
Ale spíš:
„Může právě on/a obohatit to, co už máme?“
Protože trh práce není o lidech, kteří zapadnou – ale o těch, kteří posunou.
