Když kolega odmítne vedoucí funkci...Co se děje?
Ve firmě se to bere jako jistota.
Je oblíbený. Zkušený. Tým ho respektuje.
Všichni tak nějak počítají, že když se otevře manažerská pozice, on ji vezme.
Jenže on řekne:
„Děkuju, ale ne.“
A v kanceláři to ztichne.
Najednou se ozývá:
„Jak to? Vždyť je to přece přirozený krok.“
„To se bojí zodpovědnosti?“
„Asi mu na firmě tolik nezáleží.“
Ale pravda bývá jinde.
🧩Někdy člověk nechce řídit druhé,
protože nechce přijít o to, co má rád – klid na práci, prostor tvořit, svobodu rozhodovat o svém čase.
Nebo prostě ví, že leadership není jeho cesta.
A to je v pořádku.
Firmy ale často reagují rozčarováním.
Vždyť investovaly do rozvoje, důvěřují mu, chtěly ho „povýšit“.
Jenže povýšení nemusí znamenat posun.
Někdy znamená ztrátu rovnováhy.
✨️Právě tady se rozhoduje o kultuře firmy:
Dokáže akceptovat, že kariérní růst není jen o hierarchii,
ale i o hloubce práce, smyslu a vnitřním klidu?Dokáže ocenit člověka, který zůstává věrný sobě, i když to není podle očekávání ostatních?
💬 Leadership není jen role. Je to volba.
A někdy největší projev zralosti není „vzít funkci“,
ale vědět, že ji vzít nechci — a umět to říct nahlas.
✨ Skutečná hodnota člověka totiž není v pozici, ale v jeho odvaze být sám sebou.
